Vítám Vás na svých stránkách 

Věnováno památce mé dcery Kačky       Radek Tupý

Jaroslav a Růžena Tupých

ČetníkČetnická slavnostní šavle

Děda byl po válce četníkem až tuším do roku 1947, kdy začal mít potíže snově nastupujícím režimem. Z počátku sloužil někoílik let na Podkarpatské Rusi. Zde se narodili i mí strejdové a teta.

Velmi detailně je život dědy popsán v knize mého táty Kořeny a kořínky, kterou psal na základě deníku dědy a také uchovaných písemností. Díky nim je dokonce v knize i třeba seznam věcí, které byly zničeny velkou povodní na Ukrajině, či různé seznamy vybavení četníka. Táta v knize uvádí skvěle i dobové souvislosti na základě tehdejších novin či encyklopedie z té doby.

Četnický život vůbec nebyl jednoduchý - děda si poznamenal, že v době studií často neměl ani na jídlo. Jako četník pak chodil třeba mnoho kilometrů denně pěšky. Když sloužil před 2.sv. válkou nedaleko německých hranic v jižních Čechách, zažil i nenávist a útoky vzrůstající panovačnosti německého obyvatelstva.

Jedna nedávná příhoda mého strejdy Jirky, kterému měnili občanku: V rodném listě stálo: místo narození Podkarpatská Rus, která už nyní neexistuje, takže teď v občance byla Ukrajina. Úřednice strejdovi rozporovala českou národnost, když by měl být vlastně Ukrajinec... :-) 

Raoul Schránil

Naprosto vzácná událost se odehrála v roce 1939, kdy děda sloužil v Sudoměřicích u Bechyně na Táborsku. O této události se děda nikdy nezmínil. Táta ji zjistil až asi v roce 2010, když psal knihu Kořeny a kořínky a probíral se dědovými dokumenty.

26. srpna roku 1939 kolem 18. hodiny projížděl Sudoměřicemi známý herec Raoul Schránil se svou manželkou. V Jedné zatáčce přímo v obci vypověděly jeho vozu brzdy a on srazil paní na kole. Naštěstí zranění nebylo vážné. K vyšetření nehody byl přizván právě můj děda. R. Schránil byl velmi vstřícný a sám dokonce paní odvezl do nemocnice. V knize je uveden kompletní přepis naprosto detailního protokolu z tehdejší nehody (originál je uložen v písemnostech). Včetně pojišťovny, jmen rodičů Raoula Schránila, kde sloužil atd. A také jména všech svědků, lékaře atd., rozměry vozů, silnice atd.

Velmi doporučuji si knihu přečíst. I když jde o rodinou historii, právě díky dobovým poznámkám, způsobu života četníků a legionářů, přepisu deníku dědy z první světové války, mnoha událostí dává kniha naprosto unikátní obraz o tehdejší době a životě.

Jaroslav a Růžena TupýchMoji prarodiče z tátovy strany. Dědu jsem osobně nepoznal, zemřel o dva roky dříve než jsem se narodil, v lednu 1964 ve věku 70 let na selhání ledvin, jejichž onemocnění si přinesl z první světové války, kde byl italským legionářem.

Všechno, co o něm vím, mám z vyprávění táty, z dědova zápisníku z války, který táta skvěle zpracoval do knihy Kořeny a kořínky. Kromě dokumentů zůstaly po dědovi úžasné relikvie v podobě medailí z války, četnické šavle, legionářského klobouku.

Babička zemřela v roce 1998 ve věku 94 let. Hroby dědy a babičky byl před lety převezen z Ouběnic u Bystřice, kde rodina mnoho let bydlela, k nám do Sázavy. Od srpna 2013 je s nimi pochován i můj táta Vladimír, který zemřel jako první ze 6 sourozenců (viz Vladimír Tupý)

Jsem nesmírně hrdý na dědovu i babiččinu minulost.

Rok 2014, kdy jsem tyto nové stránky začal připravovat, byl rokem kulatých výročí: 120 let od narození dědy, 50 let od jeho úmrtí, 110 od narození babičky.

Radek Tupý

Ouběnice v současnosti

Ouběnice v současnosti